Tabák je v úctě u mnoha nativních národů po celém světě. Žvýkají jej, kouří, pijí, macerují, fermentují, přidávají do odvarů. V Peru se kouří a pije v rámci diet, v Ekvádoru se pije koncentrát nosem, ušima i očima, v Brazílii se fouká do nosu ve formě prášku rapé, v Kolumbii se čistí zuby pastou Ambil, v Severní Americe se kouří, všude se pokládá na oltář ve formě obětiny.
Do Tabáku se vkládají modlitby, prosby, záměry. Tabák je dar. Tabák spojuje, propojuje, chrání, ukazuje, učí, směruje. Bez Tabáku se šaman nehne.
Legenda praví, že Tabák byl první spirit rostlinné říše, který se nabídl Bohu, že půjde pomáhat lidem. Když ostatní spiriti zjistili velikost jeho poslání, připojili se také. Od té doby Tabák v hierarchii slouží ke spojení s dalšími rostlinnými učiteli.
Tabák najdeme po celém světě, protože miluje lidi. I když jej rozmělnili a pokazili do formy jedovatých cigaret, jeho antický spirit je všude. Člověk si jde zapálit, a hned je přítomnější.
Díky Tabáku jsem se poprvé dostala do Peru. Přemýšlela jsem, jak vygenerovat školné na dietu, načež mi špitl do ucha: jeď do Norska. V té době jsem ještě masírovala. I vytapetoval mi cestu mariánskými symboly, jakože jdu správně.
Do svého učení mi poslal pozvánku někdy po druhé dietě. Při obřadu se mi zjevil v celé své impozantnosti, seděl na titanovém trůnu, kouřil z dlouhé štíhlé dýmky, na hlavě sombrero přes půl vize. Tehdy mi řekl, že Tabáková cesta je cesta samoty. Dost jsem se lekla, trvalo mi půl roku to zpracovat.
Ale nebylo zbytí, protože na třetí dietu jsem se dostavila spirituálně nemocná, a dosti rozsekaná. Maestro na mě hleděl a ptal se, co jsem proboha dělala. Tvářila jsem se, že radši nic nevím. Říkám vám, že šamansky pracovat před tím, než jste na to připraveni, je o hubu.
I nasadil mi Tabák pro očistu, a já jsem byla doma. Ten první sen si pamatuji doteď - vyběhla jsem z vlaku, a rovnou do náruče dědečka Tabáčka, který byl vysoký, šedivý, nádherný, laskavý, okamžitě jsem se do něj zamilovala.
Ve spolupráci s medicínou z džungle Tabák velmi mocně otevírá spirituální vidění. Maestro mi dvakrát při obřadu nenalil, protože jsem měla vize i bez kalíšku. Tabákové alkaloidy jsou ve vyšších koncentracích psychoaktivní, proto tabaqueros později ve své praxi nepoužívají medicínu z džungle.
Správné použití Tabáku rozšiřuje vědomí sebe, univerza, lásky. Čím více se pročistíte, tím větší máte kapacitu pro světlo.
Tehdy mě Tabák vzal ke kořenům našich rodových depresí. Vzala jsem do ruky velekoště, a začali jsme vymetat černotu, na kterou jsem nikdy předtím neměla vhodné nástroje. Nakonec mi pomohl přemostit nekonečné kaňony, a dal mi silnou motorku.
Po tabákové dietě jsem začala vnímat krystalicky čistě, jasně. Koukala jsem do zeleně, a viděla jsem energickou mřížku, na které tepe dech života.
Viděla jsem do sebe, do lidí, do dynamik, do všech struktur. Tekly mi informace ze všech směrů. Mluvili na mě zvířata, stromy, kameny, duše. Maestro pro komunikaci se mnou již nepotřeboval whatsapp.
Po výlezu z pralesa jsem musela tuto novou vlastnost nějak zpracovat. Najednou jsem se začala cítit nejlépe sama. Citlivost na vzruchy, světlo, emoce, energie byla zároveň kvalitně uzemněná. To mě za šosy držel Tabák, abych zůstala v jedné formě, a nerozpadla se do omáčky vědomí.
Tabáková integrace je těžká, stejně jako sám maestro. Na dietě v pralese je všechno sluníčkové, ale po příjezdu domů začíná práce.
Tabák ukáže do hloubek sklepení, a všechny jeho obsahy jsem musela vynést, roztřídit, uspořádat, uklidit. Vymést pavučiny. Samozřejmě opatrně, abych neublížila bratrům pavoukům.
Je třeba vycídit povrchy, zalátat díry. Tabák najde opravdu všechny komůrky. I ty, které jsem si myslela, že je nemám. Čím víc jste šaman, tím je proces delší a hlubší. Tabák vám nic neodpustí, zároveň vás v procesu drží, fandí, komentuje, vede, dodává sílu a vůli pokračovat.
Vnímala jsem celosvětové dynamiky, a snažila jsem se z toho neposrat - to mi Tabák dával ochutnat utrpení lidstva. Jedno celé léto jsem čuměla u vody, a měla jsem depresi z depresí lidí. Chtěla jsem se jít utopit. Nad vodou mě držela vidina další diety v pralese.
Klíč k rozhřešení byl jednoduchý. Vidět to, být svědkem, ale neřešit to. Když řeším golbální deprese, jsem v pekle. Když na to koukám srdcem, jde skrze mě světlo. Na spasení celého světa jsem moc malá.
Nemůžu spasit svět, ani lidi, každý má svoji cestu. Každý spaste sebe a tvařte se u toho nadějeplně, takto (si) pomůžete nejvíc.
Zároveň jsem řešila své místo ve světě - jakou mám práci? Co chci dělat? Tabák se ptá, jestli a jaké mám vztahy? Co se děje s mojí hojností, mám dobře nastavené peněžní kanály? Chovám se k sobě i k lidem hezky? Mám se ráda? Jaký je můj vztah k autoritám? K Bohu?
Než jsem si všechny tyto otázky položila, tak jsem zjistila, že nic nevím. Na jeden lidský mozek je toho moc. Není v mých silách to všechno kontrolovat, řešit, vymýšlet.
Musela jsem to pustit, odevzdat se. Do proudu. Sklonila se před nejvyšší autoritou, splynula se světlem. Nemám ani sílu, ani potřebu nad něj vyskakovat. Lidé od vás nic nechtějí, jsou rádi pouze za vaši přítomnost. To skrze vás září Tabák. To byste nevymysleli.
První set tabákových lekcí jsem měla za sebou. Dojela jsem na čtvrtou dietu a rozbrečela jsem se, protože mi maestro zase dal Tabák. Nedá se nic dělat, když jsem la tabaquera.
Na této dietě jsem zjistila, že pekelné a nebeské brány jsou hned vedle sebe. Upřímně nevím, která z nich je intenzivnější. Svíjela jsem se na zemi pod silou medicíny z džungle, maestro mě na chvilku ztratil z dohledu. Odhodila jsem oblečení, hrála jsem si na jaguára, zarývala jsem prsty do hlíny.
Zjistila jsem, že peklo není zlé, je pouze těžké. Skamarádila jsem se s rohatými. Je to legrační cháska, rádi zpívají. V plánu existence mají svoje podstatné místo! Když jsem jim chtěla hodit svoji žárlivost, tak mě vypískali, že toto je prý moje, vyřešte si to sama madam.
Na dalším obřadu se mi otevřela nebesa, a já jsem chtěla omdlít. Viděla jsem anděla, jeho naléhavost, přísnost, absolutní světlo. Musela jsem sedět s rovnými zády, koukat, přijímat a dýchat. Durmencita Toecita mi přišla zaklepat na dvířka, představit se svým žlutým celestiálním světlem. Medicína mi vyvažovala póly, abych byla v harmonii.
Tabák mě učí přijímat do srdce úplně všechno. Horní i spodní vlastnosti. Horní i spodní lidi. Vzteky i lásku. Lidé po mně chodili řvát, protože se jejich spodní části chtěli představit, a vykoupat se ve světle. Když si o tom nic nemyslíte, tak spokojeni v klidu odejdou. Vztahujte se ke světu skrze vaše srdce.
Tabák mě učí o síle slov. Jak moc si tvořím realitu svojí myslí, představami i slovy. Připadám se, že mám na hlavě manifestační projektor - myslím myšlenku, a ona se okamžitě otiskne do 3D.
Začala jsem si dávat pozor na vhledy a informace, které jsem viděla kolem lidí. Není třeba všechno vyslovit. Lidé si chtějí vyřešit všechno po svém, tak jim do toho nekecám.
Lépe je být laskavým svědkem procesů, a ne přechytralým dědem Vševědem. Lidé vás budou mít radši, protože zatím máte energii diamantové cirkulárky. Musíte se zaokrouhlit.
Tabák je továrna na sny. Ráno se probouzím po celonočním trajdání po dimenzích a vesmírech, a musím se upamatovat, kdo jsem, kde jsem, jaký je rok.
Myslím si, že astrální snový život je stejně důležitý jako ten fyzický. Odehrávají se v něm události a setkání, na které se ve 3D nedá dosáhnout. Předává se tam učení a moudrost, která je zcela mimo fyzikání zákony. Život v astrálu je velmi rozlehlý a zajímavý.
Ve snech jsem chodila na obřady, setkávala se s učiteli, prolétala civilizacemi. Chodila jsem se učit do laboratoří, procházela léčivými procesy, aktivovaly se antické vzpomínky.
Pokud zrovna dozoruji proces nějakého pacienta, tak se mi symbolicky ukazují informace, vedení, vysvětlení.
Tabák mě provází i vodou. Velká část snů je ve vodě, s vodními bytostmi. Skrze vodu můžu cestovat na místa. Voda nosí informace ze spirituálních knihoven a informačních center.
Nikdy jsem neviděla žádného šamana psát si do deníčku nebo si googlit významy. Není třeba si sny zapisovat, protože snové informace se z vnitřních knihoven do vědomí přesouvají sami, v případě potřeby.
A stíny? Tabák nafoukne vaše ego do velikosti vesmíru, aby vám jej život mohl propíchnout, a přestali jste si stát v cestě. Spirituálně vás mezitím hlídá, abyste nebyli nebezpeční pro sebe, ani pro své okolí.
Při dietě na Tabáku má každý dojem, že je nejlepší, nejsilnější, nejkrásnější, největší šaman na světě. Dokud nepotká jiného nejlepšího, nejsilnějšího, nejkrásnějšího, největšího šamana taky na Tabáku, se kterým se seřeže do krve.
Na kterémžto procesu lidé poznají svoji malost. Tabák musí nafouknout všechny fujkies vlastnosti, aby si je lidé ve své přirozené nevědomosti mohli dobře prohlédnout, a přestali je vykonávat.
Tabák má velmi černý smysl pro humor. Nezbylo mi, než si ze sebe také začít dělat legraci. Vykonáváním hovadin jsem se naučila, jak kráčet v pokoře. Tabák mě učil jako malé dítě - formou přímé zkušenosti.
Je dobré být na sebe hrdý a pyšný za svoje úspěchy, krásu a světlo, ale tak nějak hezky, příjemně, zakulaceně. Což se všici učíme časem.
Chcete projít očistnou kůru s rostlinnými učiteli v Čechách anebo v Peru? Dejte mi vědět