Není to dieta v hladovém slova smyslu. Pouze si něco málo ubereme z potravy fyzické, abychom se mohli věnovat krmi duševní. Spirit je velmi tichý a lehký, stejně jako hlas rostlin. Proto se k nim musíme trochu odlehčit. Potrava bez soli a bez cukru je překvapivě zajímavá, protože nejspíš poprvé v životě zjistíme, jak chutná jídlo. Absence sladkého nám zajistí stabilní krevní cukr, díky kterému nemáme hladové výkyvy. Bez soli pustíme pár litrů vody, stejně jako chuť “na něco”. Orgány jsou veselé, lépe spí i vstávají. Pár týdnů na takové dietě způsobí vnitřní klid a údiv, že spíž nepotřebuje přetékat “zajímavostmi”. Domácí vaření bez soli, bez koření a bez cukru je zároveň trénink kreativity, hravosti a pozornosti.
Člověk je mysl, tělo i duše, trojjediný systém fungující, žijící, mluvící a tvořící. Proto se během diety věnujeme celému systému současně. Mysl má dojem, že tomu šéfuje, ale ve skutečnosti souvisí se stavem těla i ducha. Mysl můžeme trénovat v meditaci, ale pokud máme v těle nebo v duši černý obláček, tak nám kouř půjde i od huby. Čistá mysl může být pozornější, klidnější, pevnější. Dobře zacílené myšlenky jsou prodloužením našeho sdrce a laskavosti. S čistou myslí se lépe tvoří, vztahuje a pracuje. Proto se během diety věnujeme hlavně sobě a svým procesům. Socializujeme se s duší, a s jejími vnitřními světy. Revidujeme jejich obsahy a zjišťujeme, co tam vlastně máme, používáme, a co skladujeme bez užitku.
Spirituální svět zcela souvisí s tím hmotným, jeden bez druhého neexistuje. Je to místo, kde ve snech výletujeme, kde bydlí naši předkové, kde skladujeme naše intuice, směrovky na cestě, kde svítí vnitřní vidění, i hluboké vědění. Kde vzniká to, co nás přesahuje. Spirit je velký a ubytuje všechno. Každý člověk si propůjčuje jeho trošku, aby jeho vlastní systém mohl žít, snít a milovat. Přes spirit jsme všichni propojeni. Se zvířaty, s planetou, s rostlinami, s kameny, s půdou, s vesmíry. Během diety si čistíme kanál, abychom lépe vnímali píseň Spiritu.
Zjemňujeme své vnímání, abychom se lépe viděli, cítili a slyšeli. Rostliny nám ukazují vrstvy našeho bytí. Podporují nás s archetypální přesností. Jak je na tom naše srdce a vztahy? Jak souvisí naše pánev a vášeň do života? Kde je zdroj naší vitality a chuti něco tvořit? Kdepak je uložené to trauma, a proč z toho je ekzém? Všechny odpovědi má člověk uložené v sobě. Vyšší já dlí napůl v nás a napůl ve spirituálním světě, proto se sami sebe můžeme zeptat na cokoliv. Odpovědi chodí v tichu, ve snech, v zeleni. Rostliny nás podporují v sebezodpovědnosti za chování k sobě i k druhým.
Matka příroda nás objímá, dává nám vzduch a místo k žití. Živí naše tělo i smysly. Šatí a krmí nás. V přírodě si rovnáme páteř i myšlenky. Voda, kov, vzduch, dřevo, země i oheň jsou každodenní součástí našich životů. Anebo spíše lidi, i zvířata, i rostliny jsou z nich stvořené. Díky vědomí rostlin můžeme ještě více integrovat sílu a bezpodmínečnou lásku Matky přírody. Hlouběji se propojit s jejími přirozenými rytmy, a vrátit všechny své součástky do její milující náruče, která tepe životní silou.
Vědomí rostlin nás učí, že každý z nás je součástí široké sítě stvoření. Můžeme na chvíli vystoupit ze svého tělesného vaku a zjistit, že jsme docela malí, a nic moc o ničem nevíme. Z toho má radost hlavně duše, která se obleče do lehkosti bytí. Zvedneme myšlenkovou mlhu a podíváme se na sebe očima lásky. Mřížky našich pevností měknou, a vypouští zažitá dogmata o sobě i o bytí. Tělo zvyšuje vitalitu a dělání v rámci srdečního konání. Neurony v hlavě flexují, aby mohly vstřebat alespoň něco z té velké nádhery. Doma je čisto a útulno, raději se tam vracíme. Lidé se více smějí, protože jsou s námi rádi. Předkové jásají, odpouštějí dědictví. Rostliny vás vítají do rodiny. Stojíte pod dubem a ten vám vypráví své příběhy. Zjišťujete, že není třeba se brát tolik vážně. Hra na život se lépe hraje s humorem.
Malba dona Francisca Montese Shuni
Chcete projít očistnou kůru s rostlinnými učiteli v Čechách anebo v Peru? Dejte mi vědět