30.1.2023

Teď svůj stavební koníček přesunul na soutok řek Ucayali a Maraňón, kde mohutným tokem začíná Amazonka, aby tekla přes celý kontinent až do Atlantiku. Babička mu při ceremonii řekla, aby tam postavil rozhlednu a maloku (ceremoniální chrám). Spolustudentka mu řekla, že se jí zdálo rovnou o třech. Francisco na to nic neřekl.

Když to teď píšu, tak mám dojem, že tahle akce má spirituální přesah, jako ostatně všechno, co šamani dělají, aniž by o tom nějak zvlášť mluvili. Navenek si prostě postaví baráček, a tváří se jakoby nic.

“V téhle malé vesničce všichni pijí ayahuascu”, pravil Francisco a ukázal na smečku plechových budek, rozesetých po okolí. “Já sem budu jezdit a při západu slunce, s výhledem na velkou vodu, budu pro místní lidi dělat parfémové ceremonie.”

“Když se vydám proti proudu řeky, tak po třech dnech dovesluji do mojí vesnice kmene Capanahua, kde jsem vyrůstal. S motorovým člunem zvládnu cestu za osm hodin. Akorát gringos tam nejsou vítáni. Když jsem tam vzal na výlet kolegyni Rachel, tak jsem musel říct, že je to moje žena.”

Soutok dvou řek je mohutný. Už kolega Fritz z toho byl kdysi paf a postavil tam kostel. Z fotografií to není poznat, ale jejich majestátnost je nezměrná. Člověk se na to dívá, kouká na orly a supy, kteří krouží nad hladinou a připadá si prťavej, jako ostatně všude v Amazonii.

Výlet to byl parádní. Banda dieteros, vytržená z povinné samotky, byla nadšená, že si může povídat. Ještě více nadšení jsme byli z povolených kokosů, které jsme ve stánku vykoupili, a zajedli je pečenými banány.

Zpět na výpis textů>